Statistika, šum a perspektiva
Když sedíš nalepený na monitoru tak blízko, že skoro vidíš pixely, máš pocit, že se po pár blbých dnech hroutí celý vesmír. Každá červená svíčka vypadá jako začátek Velké hospářské krize a každá vlnka na equity ti zvedá tlak víc než ranní dvojité espresso. Je to klasický problém chybějící perspektivy – řešíš statistický šum a tváříš se u toho, jako bys právě zachraňoval světovou ekonomiku.
Právě proto jsem se rozhodl k drobné úpravě. Místo dvou postů týdně teď budu sázet jen jeden. Jednak vás nechci spamovat každým drobným drawdownem (protože koho zajímá moje špatná nálada, že?), a hlavně si ušetřím trochu času na věci, co mají reálně smysl. Třeba na spánek nebo pokusy o civilní život.
Primárně se teď budu věnovat účtu, kde mám historii od začátku roku 2023. Jedu tam o něco agresivnější risk na obchod. Zní to sice sexy, když se daří, ale má to i svou odvrácenou tvář – když přijde série ztrát, na tom účtu to prostě cítíš… jinak… 🙂
Trading výsledky
Minulý týden: Slušná sklizeň.
Týden dopadl nad očekávání dobře. Žádné hrdinské kousky, jen tupá exekuce plánu.
- Obchody: 16
- Win/Loss: 9 zisků / 7 ztrát (těch 7 mě sice štve, ale to je život)
- Výsledek: +3 160 USD (+5,4 %)
Někdy prostě není od věci přestat sledovat každou vteřinu na grafu a udělat si pořádný „zoom out“. O podobném tématu psal před 14 lety i Tomáš Nesnídal na českém serveru Finančník v článku „Série ztrátových obchodů – jde jen o úhel pohledu“.
V tomto ohledu se od té doby v tradingu moc nezměnilo. Když si zobrazím grafy equity a performance svého účtu v kvartální periodě, hned jsem víc v klidu…
Vlastně by člověk měl svůj výkon hodnotit jen s tímhle odstupem. Protože jak víme, zisky v platformě jsou jen virtuální čísla, která se reálně počítají, až když přijde čas na daně. Což je, přiznejme si, ta nejmíň sexy část celého tradingu.
A co víkend?
O víkendu jsem se od těch monitorů konečně odlepil. Původně jsem chtěl v klidu rebalancovat portfolio, ale rodinná rada rozhodla, že se bude rebalancovat spíš moje fyzická kondice.
Manželka dostala k narozeninám elektrokolo. Geniální vynález… pro ni. Vyrazili jsme na jeden z okolních vrcholů a vypadalo to následovně: Žena se na tom stroji vznášela do kopce s lehkostí elfí princezny, aniž by se jí orosilo čelo. Nejspíš se u toho i trochu nudila, a to měla za kolem zavěšený i kočár.
Zatímco já, se šlapajícími dětmi v závěsu a nohama v ohni, jsem za ní vlál jako zbytek výpravy, co bojuje o holý život. Ona si užívala wellness jízdu, my ostatní jsme šlapali jak banda skřetů na Horu osudu. Příště si buď koupím taky baterku, nebo budu rebalancovat portfolio v zamčeném sklepě.
Tak ať se vám v novém týdnu daří a nezapomínejte občas na ten zoom out. U grafů i v kopcích.
