Trading, alokace a emoce
Před dubnem byl březen. A ten pro mě letos nedopadl vůbec dobře (-23 %). Sešlo se tam víc věcí najednou – jeden systém v portfoliu definitivně vypověděl službu a druhý se rozhodl být až příliš aktivní, což vyústilo v nesmyslně vysokou alokaci.
Výsledek? Ten první jsem z portfolia bez milosti vykopnul. Druhému jsem radikálně stáhnul alokaci a momentálně má nucenou pauzu, dokud neaktualizuji portfolio testy.
V dubnu jsem sice k účtu připsal pěkných 25 %, což vypadá jako skvělý výsledek, ale ruku na srdce – kdyby mu nepředcházel ten březnový sešup, radoval bych se víc. Takhle jsem se v podstatě jen vrátil tam, kde jsem byl předtím. I když byl ten návrat rychlý, podobně rychlý byl i ten propad – a věř mi, to rozhodně nejsou chvíle, které bys chtěl prožívat pravidelně.
Plán a disciplína
Žádné hero plays, jen plán a disciplína. Když se to sype, musíš mít plán B a C a jednat podle manuálu, ne podle toho, jak moc se ti zrovna potí čelo.
Skvělým pomocníkem na mé cestě k profitabilnímu tradingu byla kniha Marka Douglese „Trading in the Zone“, která mi pomohla srovnat si hlavu a pokračovat i ve chvílích, kdy jsem měl chuť se na vše vybodnout. Knihu mohu vřele doporučit a sám ji v knihovně pořád mám a občas se k ní vracím. Jednu dobu byl docela problém ji v češtině sehnat. Dnes si ji můžeme za pár korun koupit i na Alza.
Výsledky
Minulý týden jsem nakonec zakončil v plusu +998 USD (+1,68 %). Mohlo to být sice o fous lepší, ale v závěru týdne přišly odpisy, které ten původně krásný průběžný profit trochu osekaly. Co už, trh dává, trh taky bere. Hlavně, že se stále držíme v mantinelech.
